Metabolismus - resorpce alkoholu do organismu probíhá prostou
difúzí. Optimálním předpokladem pro jeho resorpci, která je možná všemi
cestami, je jeho rozpustnost ve vodě. Resorpce alkoholu vdechováním par, třeba
ve vinných sklepích či skladech alkoholických nápojů, nemá praktický význam.
Koncentrace alkoholových par ve vzduchu nedosáhne ani v takovém prostředí
úrovně, aby dechem vstřebávaný alkohol nestačil současně z organismu
eliminovat.
Stejně je tomu při resorpci alkoholu neporušenou kůží dospělého
člověka. U malých dětí však prostupuje alkohol kůží snáze a při jeho dlouhodobé
aplikaci na velké plochy, třeba v obkladech, došlo již k těžkým intoxikacím.
Poraněnou kůží proniká alkohol rychle do krve a při ošetření
větších ploch zraněné kůže alkoholickým roztokem může zakrátko dojít i k
významnému zvýšení hladiny alkoholu v krvi. Ze zažívacího traktu je resorpce
alkoholu nejčastější.
Resorpce alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané
ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny
alkoholu v krvi nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v
ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu.
Rozhodující část, tj. celých 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a
z horního úseku tenkého střeva. Rychlost resorpce alkoholu do krve a do
organismu závisí především na difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího
traktu, z níž může resorbovat.
Resorpce začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Rychlost
resorpce mohou někdy značně ovlivnit i jiné látky obsažené v alkoholickém
nápoji. Kysličník uhličitý urychluje resorpci tím, že vyvolává ve stěně žaludku
vazodilataci. Aromatické látky a hořčiny rovněž vedou
ke zvýšenému prokrvení sliznic a tím urychlují resorpci. Cukry vstřebávání
zpomalují. Alkohol ze sladových a silně oslazených nápojů se tedy oproti čistým
nápojům stejné koncentrace resorbuje pomaleji. Vliv má také teplota nápoje.
Vyšší teplota nad 18 °C působí na resorpci příznivě, teplota nižší než 8 °C
vstřebávání zpomaluje.
Zanedbatelný není ani momentální fyzický a psychický stav. Silné
nervové vypětí a únava zpomaluje resorpci pro snížení žaludeční motoriky až pylorospasmus. Rovněž u osob nenavyklých pití, nebo když je
pito proti vůli, je resorpce pomalejší.
Fyzická námaha naopak urychluje resorpci paralelně se zvyšováním
metabolismu. Je zde také nutno bát v úvahu chorobné stavy zažívacího traktu.
Rychlost vstřebávání je zde mimo faktorů ovlivňujících resorpci
nalačno závislá především na době, množství a druhu jídla. Množství potravy
požité před pitím je třeba vztahovat k množství vypitého alkoholu. Vypije-li se
malé množství alkoholického nápoje, třeba i koncentrátu po objemném jídle,
dojde k obzvláště k významnému zpomalení resorpce. Malé kvantum alkoholu se v
žaludečním obsahu „utopí“.
Kvalita jídla požitého před pitím rovněž ovlivňuje rychlost
resorpce. Při smíšené potravě bohaté na bílkoviny a tuky je resorpce zpomalena
výrazněji, než při potravě složené převážně z uhlovodanů.
Resorpce probíhá v podstatě exponenciálně. Zpočátku je pomalejší,
přechodem alkoholu do dvanáctníku a tenkého střeva se zrychluje a při vrcholu
resorpční křivky se opět zpomaluje pro snížení difúzního napětí. V okamžiku,
kdy dosáhne křivka hladiny alkoholu v krvi vrcholu, tak není ještě resorpce
alkoholu ze zažívacího traktu do krve ukončena, a to ani při jednorázovém pití.
V této době, kdy je ještě koncentrace alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než
koncentrace alkoholu v krvi, resorpce alkoholu do krve stále pokračuje. Vrchol
křivky jen ukazuje, že došlo k rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího
traktu do krve na jedné straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a
eliminaci na straně druhé.
3.2. Vylučování alkoholu z organismu
Alkohol se vylučuje z organismu z 90 až 95% oxidací v procesu
látkové přeměny, 5 až 10% se vylučuje v nezměněné formě, dechem asi 4 až 7%,
močí 1 až 3%. Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné.
Oxidace alkoholu probíhá asi 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím alkoholdehydrogenázy se alkohol mění na acetaldehyd, který
je dále metabolizován na kyselinu octovou a acetylkoenzym
A. Acetylkoenzym A je pak měněn cestou Krebsova cyklu na oxid uhličitý a vodu. V menší míře, tj.
asi lO%, ale i až 40% se alkohol oxiduje systémem
kataláz. Oxidace alkoholu touto cestou dovoluje vysvětlit vysokou toleranci
některých osob k alkoholu, jak se mnohdy pozoruje u lidí navyklých pití.
Vylučování alkoholu v nezměněné formě, převážně dechem a močí není
konstantní. Je to závislé na hladině alkoholu v krvi. Eliminace (celková)
alkoholu není konstantní a kolísá v určitých mezích.
Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový
systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným
změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem
biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny,
které působí jako falešné neurotransmitery. Podání
alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k
formování tolerantnosti těchto systémů.
Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900
litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní
lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou
uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledkem pocitem žízně.
Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím.
Závislosti propadá 7 až 10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu
společenského prostředí.
Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní alkoholdehydrogenázy
- dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou
hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např.
výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.
Koncentraci alkoholu v krvi 1 g.kg-1 orientačně
odpovídá požití asi 1,5 litru desetistupňového piva, nebo 1,25 litru
dvanáctistupňového piva, půl litru vína, nebo 1,5 - 1,25 dcl
likéru nebo 1 dcl tvrdého alkoholu a zde je nutno
opět závislost na hmotnosti a pohlaví vyšetřované osoby.
Vliv alkoholu na lidský
organizmus je možno obecně charakterizovat následovně:
|
do 0,3 g.kg-1 |
je tolerována,
nemluvíme o podnapilosti |
|
0,4 - 0,5 g.kg-1 |
vznikají poruchy
vestibulárního aparátu a vnímání |
|
0,5 - 1,0 g.kg-1 |
hovoří se již o
podnapilosti, odpovídá 25 - 50 g
absolutního alkoholu u člověka
vážícího 70 kg |
|
l,0 - 1,5 g.kg-1 |
mírný stupeň
opilosti – 50 - 70 g absolut. alkoholu (excitační stadium alkoholového
opojení) |
|
1,5 - 2,0 g.kg-1 |
100 g absolut. alkoholu |
|
2,0 - 3,0 g.kg-1 |
těžký stupeň
opilosti - 150 g absolut. alkoholu ( u 50 % osob způsobuje stav
bezvědomí) |
|
3,0 - 5,0 g.kg-1 |
absolutní otrava
alkoholem - 200 g a více g absolut. alkoholu (např.
0,5 l rumu) |
|
nad 5,0 g.kg-1 |
smrtelná otrava -
toto je hranici orientační a individuální, protože je zde nutno brát v úvahu
návyk na požívání alkoholu |