4.     Stanovení alkoholu v organismu člověka

Při stanovení hladiny alkoholu v krvi je třeba rozlišovat, pro jaké účely se toto stanovení provádí. Zcela jiné nároky na zjištění alkoholu v organismu jsou v různých profesích. V mnoha případech je rozhodující jednoduchost a rychlost zjištění alkoholu v organismu, byť je toto provedeno na úkor přesnosti - kontrola na silnici, pracovištích a pro diagnostické účely v medicíně. 

Opačné požadavky, kde vystupuje především přesnost a jednoznačnost stanovení hladiny, jsou v důkazních řízeních, mající za následek postih vyšetřované osoby (pokuta, správní řízení, rozvázání pracovního poměru, náhrady škod, plnění pojistek a soudní řízení všeho druhu).

 

 4.1.   Metody zjišťování alkoholu v organismu

4.1.1.      Vyhledávací metody

1a)    V první řadě zpravidla nastupuje metoda vyhledávací, tj. detekční trubička či dechové analyzátory. 

K orientačnímu zjištění ovlivnění alkoholem se používá zkouška dechu detekční trubičkou DETELCOL nyní ALTEST. Na těle trubičky je  vyznačena dělící ryska, která určuje hranici 0,8 g.kg^-1 alkoholu v krvi u kontrolované osoby. 

Vyšetřovaná osoba je vyzvána, aby vydechovaným vzduchem profoukla trubičku obsahující chemické činidlo do měrného sáčku. 

Existence látek, schopných oxidovat v dechu, se chemickou reakcí projeví zabarvením činidla do žluta až do zelena. Podle intenzity zabarvení a délky zbarvení sloupce,a to od hranice 0,8 g.kg^-1  nebo nad ní, lze orientačně odhadnout množství požitého alkoholu. Přesné kvantitativní zjištění není možné. Tato zkouška není zcela specifická a reakce činidla mohou vyvolat i jiné látky, např. aceton, ovoce, zubní pasty, ústní vody, bonbony. 

Jestliže vyšetřovaná osoba tvrdí, že bezprostředně  před kontrolou nebo před dopravní nehodou požila některý z uvedených prostředků nebo snědla větší množství ovoce, kompotů, tak je možné provést po 20 minutách opakovanou detekci, kdy je předpoklad, že za tuto dobu se stopový ústní alkohol a jiné těkavé látky z úst odplaví. 

1b)     Vedle výše uvedených detekčních trubiček se používají  analyzátory dechu. Známý je ruční analyzátor ALCOTEST 7410 firmy Dräger ze SRN.  Množství zjištěného alkoholu v g.kg^-1 ukáže tento přístroj na zobrazovací jednotce na dvě desetinná místa, ale nutno mít na paměti, že vypovídací schopnosti těchto přístrojů nejsou o nic lepší jak u detekčních trubiček. Měřící rozsah je od 0,0 do 3,00 g.kg^-1. Doba profukování je šest sekund. Přístroj má zabudované kontrolní obvody zabraňující zkreslení měření.

Kromě ručního analyzátoru je používán staniční analyzátor ALCOTEST 7010, který umožňuje specifické stanovení hladiny alkoholu v krvi na základě analýzy alveolárního vzduchu pomocí spektrofotometrie v infračervené oblasti. Toto nelze brát jako důkazní prostředek, protože je zde možnost interference a není specifický. 

Přesnost vyhledávacích metod je dána i tím, že u isolovaného měření se nelze (jak vyplývá z teorie měření) vyjádřit, jak ke správnosti, tak k přesnosti měření. 

Vyjímkou v tomto ohledu je pouze dechový analyzátor Dräger 7110 MK III, který je uložen v kufříku o rozměrech 400×265×275 mm a o váze 9 kg, který není zatím v ČR používán. 

Tento analyzátor splňuje požadavky na analyzátor dechu, tj. přesnost a stabilitu, verifikaci výsledků, specifické měření etanolu, spolehlivou detekci ústního alkoholu, zajištění proti zneužití výsledků, zajištění proti vnějším rušícím vlivům (RFI, mechanické rázy, elektrostatické pole atd.), nízkou váhu a spotřebu energie, malé rozměry a dostupná cena. U tohoto přístroje se drží výrobce hesla, že lepší  žádný výsledek, než špatný výsledek.

 

Porovnání výsledků dechového analyzátoru a plynové chromatografie:        

Názory na přesnost stanovení alkoholu v krvi analýzou vydechovaného vzduchu se často odlišují. Pohled na přesnost stanovení je mnohdy ovlivněn i z komerčních důvodů či nedostatečné znalosti uvedené problematiky. Závěry jsou často činěny pouze z jedné naměřené hodnoty, bez další kontroly naměřené hodnoty. 

Na základě uvedených skutečností bylo provedeno porovnání výsledků dechového analyzátoru Dräger 7410 a plynového chromatografu při stanovení alkoholu v krvi. Do souboru dat byla začleněna pouze měření prováděná na Protialkoholní stanici hl. m. Prahy s následným odběrem vzorku krve, mezi čímž nebyla časová prodleva delší pět minut. Do datového souboru nebyly zařazeny hodnoty do 0,20 g.kg^-1 . Hodnoty stanovené plynovou chromatografií byly potvrzeny Widmarkovou metodou.“

 

Maximální naměřené odchylky

 

Laboratoř [‰]	Dräger 7410 [‰]	Odchylka v [%]	Rozdíl [‰]
2,68	1,27	52,6	1,41
2,38	3,56	49,6	1,18
1,62	0,56	-65,4	-1,06
1,09	1,93	77,1	0,84
2,05	1,22	-40,5	-0,83
2,63	1,86	-29,3	-0,77
2,48	1,73	-30,2	0,75
1,89	1,15	-39,2	-0,74
1,18	1,89	60,2	0,71
1,91	1,20	-37,2	-0,71
2,76	2,05	-25,7	0,71

        

 

Korelace výsledků laboratoře a analyzátoru Dräger 7410

Jako přijatelný výsledek je považován ten u nějž je odchylka do 15% (v grafu červeně)

2)     K dalším metodám orientačního zjišťování alkoholu v krvi patří klinické vyšetření, které provádí lékař před odběrem krve. Povinnost vyšetřujícího lékaře je provést testy a vyšetření (pozorování zevně viditelných příznaků opilosti, koordinovanost pohybů, stav oděvu apod.), a na jejich základě uvést do protokolu závěr, zda vyšetřovaný jeví či nejeví známky požití alkoholu. 

Výsledky klinického vyšetření jsou rovněž posuzovány jako orientační, protože ovlivnění alkoholem, jehož podstata spočívá v poruchách pozornosti, rozvahy a pohotovosti v jednání, oslabeném vnímání vnějších podnětů a poruchách osobnosti, není vždy možné lékařským vyšetřením, tj. běžnými subjektivními metodami prokázat. 

Chování a vnější vzhled vyšetřovaného je při klinickém vyšetření ovlivňován jak sebeovládáním, množstvím a složením potravy před a během pití alkoholu, návykem na požívání alkoholu, věkem, tělesnou konstitucí, pohlavím, na psychickém stavu a tělesné vyčerpanosti a k tomu mohou přistoupit i faktory subjektivního přístupu lékaře. Mimoto je třeba vycházet ze skutečnosti, že k vyšetření dochází až po určitém časovém odstupu od požití alkoholu a deliktu. 

V praxi, při posuzování vlivu alkoholu na schopnost bezpečně  řídit motorové vozidlo, zaujímá klinické vyšetření druhé místo za laboratorně  zjištěnou hladinou alkoholu v krvi. 

 

4.2.                             Stanovení pro forensní účely

4.2.1.1.                                                      Odběr vzorku krve

Odebrání vzorku krve je třeba provést co nejdříve po nehodě. Jestliže však došlo k nehodě ihned po požití alkoholu, pak je třeba odebrat vzorek krve po 90 minutách po požití alkoholu, protože resorpční doba je od 30 do 90 minut. 

V případě, když vyšetřovaná osoba tvrdí, že alkohol požila po nehodě, tak pro potvrzení nebo vyvrácení jejího tvrzení, je třeba provést tři odběry vzorku krve. Tyto odběry se provádí po sobě s časovým odstupem 30 minut. 

V tomto směru nutno pamatovat též na to, že k požívání alkoholu mohlo dojít i krátkou chvíli před dopravní nehodou a rychle následují odběr může být ještě  v resorpční fázi. Rovněž tak je nadbytečný násobný odběr vzorku krve při požívání alkoholu po nehodě, uplynula-li od konce požívání alkoholu již taková doba, z níž je patrné, že se zcela jistě jedná o postresorpční fázi. 

Vhodnější informace je tedy časový údaj o začátku a konci konzumace alkoholu, než jestli k požití alkoholu došlo před či po nehodě. 

Mrtvým se odebírá krev vyjímečně již při zevní prohlídce, většinou až při pitvě. V obou případech je nejlépe provádět odběr krve ze stehenní žíly. Měkké tkáně vnitřní plochy horní poloviny stehna se naříznou příčně k dlouhé ose až ke kosti v délce 8-10 cm. Krev vytékající z proťaté stehenní žíly, která se hromadí na spodině řezu, se snadno nabere přímo do zkumavky. 

Odebírat u mrtvých krev ze srdce nebo z cév v blízkosti žaludku nebo močového měchýře není dovoleno, protože by mohla hladina alkoholu v takové krvi zvýšena alkoholem, který do ní pronikl difůzí. K vyšetření se nesmí rovněž odebírat krev vytékající z úst, nosu, uší nebo krev z dutiny  hrudní či břišní pro její možnou kontaminaci alkoholem třeba ze žaludečního nebo střevního obsahu. 

Pro lepší posouzení alkoholického ovlivnění je u zemřelých vhodné odebírat současně s krví i jednu zkumavku moče z měchýře močového. Srovnání hladiny alkoholu v krvi a hladiny alkoholu v moči dovoluje, zvlášť při malé náplni močového měchýře se vyslovit i k fázi alkoholického ovlivnění.

 

4.2.1.2.                                                      Stanovení

K nejpřesnějším metodám kvantitavního zjištění hladiny alkoholu v krvi patří analytické zkoušky (tj. rozbory) krve, především chemické a fyzikálně-chemické metody. 

V současné době se považuje za objektivní stanovení alkoholu v krvi - stanovení pomocí plynové chromatografie, s následnou kontrolou metodou založenou na jiném principu, tj. Widmarkovou metodou, která se provádí v laboratořích specializovaných na tuto problematiku. Výsledná hodnota je průměr z více stanovení. 

Metoda plynové chromatografie je založena na principu rozdělení jednotlivých těkavých látek z krve. Její předností je kvalitativně specifické a kvantitativně přesné stanovení koncentrace etanolu. Při stanovení plynovou chromatografií dochází k jednoznačnému rozlišení etanolu od dalších těkavých látek ve zkoumaném vzorku; jako je metanol, sekundární propanol, aceton, acetaldehyd, toluen a dalších látek. Stanovení plynovou chromatografií je do značné míry automatizováno. V moderních laboratořích obsluha přístroje pouze připraví vzorky k analýze do zásobníku a po spuštění přístroje kontroluje výsledky. U výsledku měření je třeba posuzovat shodu jednotlivých analýz a přítomnost jiných látek než etanolu. 

Widmarkova zkouška je stále rozšířenou analytickou metodou poměrně velmi přesnou a spolehlivou. Její výhodou je  vysoká citlivost a poměrná jednoduchost, která ji řadí mezi rutinní laboratorní úkony. Nevýhodou této zkoušky je její nespecifičnost, protože při Widmarkově zkoušce jsou mezi redukujícími látkami chovajícími se stejně jako etanol i jiné těkavé redukující látky, jako např. aceton, acetaldehyd, éter, benzin a jiné látky.

Stanovení alkoholu v krvi (i jiném biologickém materiálu) musí být ve shodě se závazným stanoviskem, které bylo schváleno výborem České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP ke stanovení alkoholu v biologickém materiálu (citace):

1. Stanovení etanolu v krvi a v ostatním biologickém materiálu se provádí dvěma nezávislými standardizovanými metodami, a to plynovou chromatografií a jinou alternativní metodou, např. Widmarkovou metodou.

2. Stanovení plynovou chromatografiíí musí být specifické. Etanol nesmí mít shodný eluční čas jako látky, které se mohou v krvi vyskytovat jako důsledek choroby, otravy nebo hnilobných procesů. 

Ke kalibraci se používají vodné roztoky etanolu. Pro výpočet koncentrace etanolu v krvi, resp. v ostatním biologickém materiálu je nutno používat příslušné korekční faktory. Pro stanovení   „head space“ metodou dle Machaty se používají faktory dle Machaty.

Krev	1,08	1/F = 0,9259
Sérum	1,26	1/F = 0,7937
hemolytická krev, ev. sérum s krvinkami	1,15	1/F = 0,8696
Moč	1,00	1/F = 1,00

 

U krví z mrtvol se v odůvodněných případech provádí přepočet na 80% vody. Při stanovení etanolu v ostatním biologickém materiálu je nutno provést přepočet podle obsahu sušiny. 

Přesnost a reprodukovatelnost metody musí být experimentálně ověřena. Správnost metody se ověřuje vnitřní kontrolou, to jest analýzou standardních roztoků etanolu. Expertní kontrola se provádí pověřenou referenční laboratoří. Koncentrace etanolu se vyjadřuje v SI jednotkách v g.kg^-1. 

Mnohdy se setkáváme se starším vyjádřením koncentrace alkoholu v krvi v promilích ‰. Vyjádření koncentrace v promilích odpovídá přímo koncentraci v g.kg^-1 (1 ‰ = 1 g.kg^-1).

Pro medicínské účely se koncentrace alkoholu v krvi vyjadřuje v mmol.l^-1 (též jednotka SI).  1 g.kg^-1 = 21,71 mmol.l^-1.

Výsledek stanovení se uvádí jako průměrná hodnota ze dvou stanovení specifickou metodou plynové chromatografie. Přípustná laboratorní odchylka jednotlivých stanovení je pro koncentraci etanolu do l,00 g.kg^-1 maximálně do 0,10 g.kg^-1 absolutně a pro koncentrace od 1,00 g.kg^-1 je plus, mínus 5% průměrné hodnoty dvou stanovení. 

3. Widmarkova metoda se provádí ve Weyrichově modifikaci podle  ÚN 84 3156 s tou vyjímkou, že stanovení se provádí pouze jedenkrát a ponechává se možnost objektivního hodnocení výsledku fotometricky. 

4. Výsledek stanovení etanolu se udává vždy pouze jeden, a to průměrná hodnota ze dvou stanovení plynovou chromatografií. Musí být přitom dodrženy požadavky na přípustnou laboratorní odchylku a výsledky stanovení oběma metodami se nesmějí navzájem lišit u koncentrací etanolu do 3,00 g.kg^-1 o více než 0,20 g.kg^-1 a pro koncentraci etanolu nad 3,00 g.kg^-1 o více než 0,30 g.kg^-1, pokud nejde o krve hnilobné změněné nebo obsahující jiné těkavé látky. 

5. Evidence došlého materiálu se provádí pracovníky alkoholové laboratoře. U poštou doručených zásilek stvrzení přijetí laborantka, u osobně doručených zásilek též kurýr. Doručený materiál se eviduje v  „příjmové knize“, kde se zaznamenávají i zjištěné nedostatky vzorků i průvodní dokumentace. Po přijetí je všechen doručený materiál označen evidenčním číslem a uložen v uzamčené chladničce alkoholové laboratoře. Pro případné další vyšetření se materiál uskladňuje při teplotě 0 - 4 °C po dobu 8 týdnů. Protokoly o lékařském vyšetření a dokumenty o analýze se uchovávají minimálně l0 let. 

6. Odesílání výsledků žadateli se děje doporučenou poštou, eventuálně osobně proti podpisu oprávněným osobám. 

7. Informace o výsledku vyšetření  podává vedoucí laboratoře pouze oprávněnému žadateli uvedenému v žádosti protokolu o lékařském vyšetření. 

Kromě těchto uvedených metod existuje řada dalších. Z biologických metod je možno jmenovat metodu ADH, kde jde v podstatě o enzymatické určení alkoholu v krvi katalytickou oxidací etylalkoholu na acetaldehyd pomocí alkoholdehydrogenázy (ADH). Tato metoda je v různých modifikacích základem metodik stanovení etanolu v analyzátorech užívaných v laboratořích klinické biochemie. 

Přítomnost alkoholu v organismu lze prokázat i vyšetřením jiných tělních tekutin, zejména moči. Přesnost výsledku vyšetření je stejná jako u krve, ovšem následná interpretace takového výsledku se zaměřením na stupeň ovlivnění vyšetřované osoby je značně komplikovaný. 

Alkohol lze též prokázat v tkáních nebo tzv. synoviální tekutině v kloubech, např. u mrtvol. Při leteckých nehodách, kde dochází ke značné destrukci těl obětí je stanovení alkoholu často  možné jen z tkání.