Atropin

 Jana Zikmundová      

Historie

Používání v Evropě

Textové pole:     Durman obecný (Datura stramonium), „panenská okurka“V Evropě se původně vyskytuje mnoho rostlin z čeledi lilkovitých (Solanaceae), které se využívaly pro svůj obsah alkaloidů – jedná se o rulík, blín, mandragora (pokřín) a durman. Tropanové alkaloidy se vyskytují v rostlinách ve směsích. S atropinem a hyoscyaminem se nejčastěji nalézá i skopolamin, proto není snadné identifikovat účinky konkrétního alkaloidu po požití rostliny.

Rostliny obsahující atropin se používaly hlavně do čarodějnických mastí pro přípravu na sabat:

Příprava k letu na sabat záležela v tom, že se čarodějnice v místnosti s pevně zavřenými okenicemi svlékla do naha, klekla do necek a natřela se kouzelnou mastí. Mast si vtírala hlavně pod paže, do krajiny srdeční a do spánků. Také však do konečníku a do pochvy, a to co nejhlouběji. Tyto masti skutečně existovaly a složení některých se dochovalo. Skládaly se hlavně z blínu a durmanu. Způsobovaly spánek a halucinace, pocit létání, euforii a pohlavní vzrušení. Podle některých receptů obsahovaly též afrodisiaka, někdy domnělá, někdy skutečná, třeba jen nevinný celer. Složení masti vykládá výsledný stav, pociťovaný na sabatu, a představy, kterým účastníci sabatu podléhali. [1]

Také se však používaly při černé mši místo kadidla, do nápojů lásky a samozřejmě jako jed.

Uvádí se, že pod vlivem blínu věštila i pověstná Pýthie v Delfách.

Latinské jméno rulíku zlomocného Atropa bella-donna je odvozen od zvyku italských dam, které si kapaly výtažky z rulíku do očí. Chtěly dosáhnout rozšíření zornic; aby podle tehdejší módy vypadaly zasněně a svůdně.

Je známo i použití rulíku ve válce v roce 1035, kdy Skotové pod vedením Duncana I. porazili norského krále Svena Canuta. Poslali totiž do jeho tábora potraviny otrávené rulíkem – Norové lest neprokoukli a Skotové pak nad nimi snadno zvítězili.

 

Používání v ostatních oblastech

V Americe a v Asii se z výše uvedených rostlin vyskytují pouze některé druhy durmanu. V některých oblastech byl uctíván jako posvátná rostlina, jinde s ním mohly pracovat pouze určité osoby.

Jeho halucinačních účinků se využívalo při věštění budoucnosti, ale i při „napravování“ zlobivých dětí – v Ekvádoru se věřilo, že děti budou v extázi hovořit se svými předky, kteří jim domluví. V některých oblastech Ameriky se s pomocí dětí omámených durmanem hledalo zlato – na místě, kde se mělo zlato nacházet prý dítě po extázi klesne k zemi.

 V Mexiku se věří, že existují rostliny, které mohou způsobit trvalé zblbnutí. Na vesnicích tam žijí mladíci snížené inteligence, klaunovitého chování, o nichž lidé říkají, že jim bylo tajně podáno toloachi. Hraje úlohu v činnosti místních čarodějů. Přiházejí se tam prý náhlé ztráty paměti a místním lékařům jsou známy.

Pod jménem toloachi jsou míněny různé rostliny, ale jen Solanaceae, které obsahují atropin, hyoscyamin a skopolamin. Požívači toloachi se prý pro okolí stávají klauny, s dětinskými nápady a žertíky. Nikdy nejsou násilní. Požívači se vzájemně infikují svou veselostí a nápady.  [1]

Nápoje z durmanu se rovněž používaly k přípravě manželek a otroků k pohřbení zaživa i k obřadům dospělosti.

V Indii se durmanová semínka používala jako afrodisiakum nebo droga pravdy. Lidé, kterým byla do vína nasypána durmanová semínka prý vyzradili jakékoli tajemství.
Po podání skopolaminu odpovídá mnoho lidí na otázky kladně, ale nelze ho použít soudně, neboť kladně odpoví popřípadě i osoba, jež čin nespáchala.  [1]
Využívalo se také léčivých účinků durmanu, ale s nutnou opatrností.

Už v 16. století je známo jeho užívání v Číně jako anestetikum, při nachlazení a nervových potížích. Indové ho stále používají na léčení průjmů, kožních onemocnění i astmatických potíží.

V Americe se používal na tišení bolesti např. při porodech, revma. Při operacích mohl narkotický spánek trvat i několik dní.

 

 

Chemicko – fyzikální vlastnosti

Atropin je racemická směs d,l‑hyoscyaminu a není opticky aktivní (tj. světlo se při průchodem atropinu nestáčí). Poprvé byl izolován roku 1833, absolutní konfigurace však byla vyřešena až v roce 1961. Hyoscyamin (tedy i atropin) je ester tropinu a kyseliny d,l‑tropové. Vzhledem k snadné racemizaci hyoscyaminu na atropin se uvádí, že možná atropin vzniká až při extrakci nebo stárnutím materiálu.

 

Atropin tvoří velmi hořké bezbarvé krystalky, které jsou dobře rozpustné v etanolu a chloroformu, těžko se rozpouští v petroléteru.   Bod tání je kolem 117 °C; je stálý, ale ve vlhku částečně hydrolyzuje na tropin a kyselinu tropovou.

V Československém lékopise je uveden jako Atropinium sulfuricum (monohydrát síranu atropinia). Krystalickou vodu ztrácí při 140 °C a taje při 195 °C. Rozpouští se velmi snadno ve vodě a snadno v etanolu a glycerinu. Nerozpouští se v éteru, chloroformu a benzenu.

Kromě síranu tvoří atropin tyto soli: hydrobromid (b. t. 164 °C), chlorozlatitan (b. t. 137 °C), chloroplatičitan (b. t. 207 °C) a pikran (b. t. 175 °C).

 

Farmakologie

L‑hyoscyamin má mnohem větší účinek než d‑forma a tím má menší účinek i atropin.

Příznaky otravy: Suchost v krku až k chraptění (atropin tlumí sekreci slinných a potních žláz), zvýšený tep a teplota, kůže je suchá a zarudlá. Zornice jsou rozšířené a zvyšuje se nitrooční tlak. Postižený je vzrušený a neklidný, má sklon k mluvení, časté změně polohy, procházkám. Při vyšších dávkách se objevuje závrať, dezorientace, někdy i agresivita. Otrávený má velmi pohyblivé a četné sluchové, zrakové a čichové halucinace. Následuje útlum a spavost, případně vyzvracení bobulí.

Hospodaření v těle: Atropin se vstřebává rychle sliznicemi, spojivkou pomalu. Hromadí se v ledvinách a játrech, kde je odbouráván. 30 – 50 % se vylučuje močí nezměněno do 24 hodin. Atropin proniká placentou (5 – 15 min. po podání), byl zjištěn i v mateřském mléce.

Příležitost k otravě: Bobule rulíku mohou zlákat děti k požití. V případě otravy očními kapkami se tak jedná o otravu perorální (tj. požitím), protože roztok steče přes slzný kanálek do nosu. Z tohoto důvodu je nutné při používání kapek s atropinem naklonit hlavu tak, aby přebytek vytékal vnějším koutkem oka. 

Maximální jednotlivá dávka perorálně je 2 mg a subkutánně (injekcí pod kůži) 1 mg. Terapeutické dávky jsou pouze 0,25 mg. Toxická dávka pro člověka je 70 – 100 µg/kg. Jako minimální smrtná dávka se udává 100 mg.

Účinek: Atropin inhibuje (potlačuje, utlumuje) acetylcholin.

Nervové vzruchy se předávají na spojení neuronů vylučováním acetylcholinu z jednoho neuronu, který proniká přes membránu druhého a vyvolává vzruch. Potom je odbouráván acetylcholinesterázou (AChE). Acetylcholin ale nepřenáší pouze nervové vzruchy. Dráždí také muskarinový a nikotinový receptor. Podrážděním muskarinového receptoru vzniká kontrakce hladkého svalstva, případně křeč. Podrážděním nikotinového receptoru vzniká kontrakce kosterního svalstva a zvětší se sekrece žláz trávicího ústrojí.

Toto jsou naprosto běžné děje. Pokud se ale koncentrace acetylcholinu (či jemu podobných látek) zvýší (jedná se o krátkodobou inhibici, protože je AChE rychle odbourá) nebo je potlačen účinek AChE (dlouhodobá inhibice; v organismu se AChE vyrábí pomalu, proto se zvýší koncentrace přirozeně produkovaného acetylcholinu), projevují se nadměrné účinky acetylcholinu, tj. nadměrná sekrece žláz trávicího ústrojí, kontrakce hladkého i příčně pruhovaného svalstva, stížené dýchání.

Krátkodobé inhibitory AChE a látky s podobným účinkem jako acetylcholin se používají při ochablosti svalů (hlavně trávicího ústrojí a močového měchýře), v očním lékařství jako miotikum (látky zužující zornici) a při glaukomu (snižují nitrooční tlak). V naší přírodě se vyskytuje muskarin (v Muchomůrce červené Amanita muscaria), který stimuluje M – receptory.  V lékařství se nepoužívá.
Při intoxikaci (otravě) se opakovaně podává atropin intravenózně (2 mg – srovnej s max. jednotlivou dávkou).

Dlouhodobé inhibitory AChE, organofosfáty, se používají pouze lokálně jako oční kapky při glaukomu. Velmi pevně se váží  na molekulu AChE, kterou takto dlouhodobě vyřazují z funkce nebo ničí. Rychle se vstřebávají a snadno pronikají membránami. Intoxikace postupuje velmi rychle: dýchání se ztěžuje, objevuje se zvracení a nauzea, pocení a slinění, křeče. Pacient umírá na zástavu dechu. Atropin se podává spolu s reaktivátory AChE co nejdříve. Podává se po 2 mg každých 5 minut, pokud se neprojeví příznaky předávkování.

Organofosfáty se používají jako insekticidy (např. parathion, malathion), ale i jako bojové nervové jedy (např. sarin, soman, tabun).  

 

Terapeutické využití 

Spazmolytikum – tlumí křeče trávicího ústrojí; ve vyšších dávkách a v kombinaci s dalšími látkami se používá na ledvinovou a žlučníkovou koliku.

léky: Cholaspan, Reasec, Spasmoveralgin

Mydriatikum – způsobuje dlouhodobou mydriázu (rozšíření zornic). Používají se 0,5 a 1 % kapky.

Z používaných přípravků atropin také obsahuje:

Capsicolle (náplasti na revma, bolesti namožených a prochladlých svalů)

 

 

 

Literatura

 [1] Vondráček V. a Holub Fr.: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie.    Columbus 1993

 

 

 

 

Durman obecný