Opium
K tabáku a kořalce, kterými se bílé plémě dosud soustavně otravovalo,
dostavuje se do Evropy nová látka, o níž jsme se dosud domnívali, že jest
výlučnou výsadou kmene mongolského.
Jest to opium.
Tou měrou, jak se Číňané po světě rozšiřují, zavlékají oblíbené své opium
také do nových vlastí. Tak do nového panství po celé jihovýchodní Asii a po
sousedních ostrovech, tak se dostalo do Australie a
do západní části Ameriky. Avšak též Evropané, cestující po Číně nebo tam delší
dobu bydlící, oblibují si kouření opia a zavážejí je do své původní domoviny.
Vždyť již r. 1816. ujišťoval de Quinceys ve svém
spise »Doznání kuřáka opia«, že si v Londýně, v Manchestru
a v mnohých jiných průmyslových městech četní lidé pochutnávají kuřbou
opia, a to hlavně dělnická chudina. R. 1884. zjištěno bylo v Americe, že ve
Spojených Obcích bylo 82.696 konsumentův opia; ale sotva po desíti letech
napočítáno jich bylo v samotném Novém Yorce neméně
než 100.000!
Uvážíme-li pak, jak hrůzná líčení nás docházejí o zhoubném účinku opiové
kuřby, nemůžeme se věru diviti, že se v Londýně
utvořil spolek »Antiopium-Liga« proti užívaní opia.
Tento ochranný spolek učinil k anglickému parlamentu podání, aby byl vydán
zákon proti opiu. Avšak parlament, dávaje lékařsky vyšetřiti
zhoubnost opia, nabyl od lékařů zcela neočekávaných dobrozdání. Neméně než 161
lékařů, kteří dílem sami opia užívali neb jeho účinek z Číny samotné znali,
vyslovili se totiž velmi příznivě pro opium a vřele doporučovali mírné jeho
užívání zvláště v tropických krajinách, chválíce oživující jeho účinek při
dlouhých a namáhavých pochodech. Při této příležitosti bylo zjištěno, že
vojenští lékaři pravideně předpisují vojínům na
pochodech mírné dávky opia, dále že ho velbloudáři na pochodech pouští Rajputanskou užívají, aby spíše odolati
dovedli náhlým změnám teploty; v Pendšabu spotřebuje
se z téže příčiny nejvíc opia v zimě. Halkarasové,
kteří se v Indii zabývají nošením osob na nosítkách a službou poselnou, vykonávají daleké cesty, zásobeni jsouce toliko rejží, opiem a nádobou k pití vody; podobně užívají indičtí
námořníci Khalassové pravidelně opia, aniž by se na
nich jevily škodlivé toho účinky. Tatarští kurýrové posilňují se na svých
namáhavých cestách opiem, a stávají se toliko jím způsobilými, aby tak veliké
námahy vydrželi. Ano i koňům dává se užívati opia,
mají-li vykonati neobyčejně namáhavou a dlouhou
cestu.
Ve všech těchto případech pojídá se opium v podobě malých kuliček, zvláště k
tomu připravených, nebo se žvýká ve tvaru malých destiček, v nichž se ovšem
jenom malá část opia nalézá.
Takovým dobrozdáním nebylo ovšem nepřátelům opia vyhověno. Nastal živý boj
novinářský a vůbec literární, tak se dnes již čítá více než 3000 spisů, pojenávajících o opiu po stránce botanické, lučebné,
lékařské, lékárnické, fysiologické, technické a národohospodářské, nečítajíc
ani spisů směru historického, filosofického, mravního atd.
Opium jest zhoustlá a ztuhlá mléčná šťáva nezralých makovic, jejíž uspávavý
a mámivý účinek již u starověkých národův a též u nás
velmi dobře a všeobecně ode dávna byl znám. Slovo opium pochází od perského afium (arabsky afyun).
Hlavním územím výrobním jsou východní Indie, Persie, Malá Asie a Čína,
ačkoli tu vyrábění opia přísně bylo zapovězeno. Také v Egyptě, v Turecku a v
západní Indii (francouzské) dobývá se něco opia, avšak sotva pro domácí
potřebu, tak že toto opium ani na trh nepřichází. Dle jakosti řadívá se na
první místo opium maloasijské (smyrnenské) a po něm perské, kdežto si v Číně
nejvíce váží opia indického.
Dobývání šťávy z makovic děje se tím způsobem, že se makovice na krátko před
svým dozráním, kdy mají právě nejvíce šťávy, malými nožíky po délce tak
naříznou, aby se stěny neproříznuly, poněvadž by jinak opiová šťáva se do
dutiny makovice vylévala a pro výrobu ztracena byla. Nože, jichž se k tomu
užívá, jmenují se nuštur a jsou ze 3-4 tenkých
bambusových třísek tak zhotoveny, že širší konec bambusových destiček má tvar
vlaštovčího ocasu, je tudíž trojhrotý, a takovéto
destičky se po třech nebo čtyřech rovnoběžně nitmi svazují. Aby pak řezy příliš
hluboko nevnikaly do makovice, jsou hroty oněch nožíků jen potud přiostřeny, že
pokožku makovice jen mělce natrhují.
Jizvení makovic koná se ráno, načež se po 24 hodinách sbírá šťáva, na
pryskyřičnou hmotu zhoustlá, a ukládá se v měděných nádobách. Další úprava
výrobku děje se pak nejpečlivěji v Malé Asii a v Persii, totiž způsobem tímto.
Dělník natře asi 400 g surové šťávy na hladké prkénko, asi 60 cm dlouhé a 30 cm
široké; když se byla tato vrstva asi po 10 minut na výsluní sušila, prohněte a
propracuje se tento material ve stínu malou železnou
lžičkou tak dlouho, až nabyl dostatečné hustoty. Tím stane se opium těstovité a
tvárlivé, načež se ve větším kotlíku nad mírným ohněm zhušťuje, až nabude
povahy voskovité a barvy zlatožluté. Po té propracuje se znova v dávkách asi po
100 g lžičkou na prkénku, a naplňuje se do cínových krabic o 400 g obsahu,
které se pak povlakem z kůže nebo z pevné látky uzavírají.
Indické opium se prostě taví a nabývá tím podstaty mazlavé, barvy
červenohnědé až černavé, lesku voskového a chuti velmi silné, odporně hořké a
nesnadno odstranitelné. Lacinější druhy opia neuzavírají se do pouzder, nýbrž
hnětou se z nich koule až do velikosti dětské hlavy, jejichž povrch se proti
slepení opatřuje silnou vrstvou plavuňového prášku.
Pro Čínu balí se tyto opiové koule do dřevěných beden o váze 60,5 kg,
kterážto obchodní váha se nazývá pikulem; maloasijské
opium prodává se pak v kuffech, totiž ve vysokých,
proutěných koších o 25 kg obsahu.
Ačkoliv se též u nás mák dá s dobrým prospěchem pěstovati,
přece nelze z něho opia dobývati, poněvadž k tomu
právě v době, kdy se šťávy z makovic dobývá, zapotřebí jest úplně suchého a
teplého počasí. Vlhkem a chladnem porušuje se šťáva již při zasychání a na
makovici tím, že kvasí a se chemicky rozkládá, čímž ovšem podstaty i ceny
pozbývá. Mimo to ke zvláštnímu zdaru opiových plantáží přispívá také pravidelné
zavodňování makových kultur. Z těchto příčin přirozeně omezeno jest pěstování
máku k výrobě opia na poměrně velmi malá území.
V Malé Asii dobylo si okolí Afium-Karahissaru zvučného jména svým opiem, které se odtud skoro
výlučně jako drahocenná droga přes Smyrnu a Samsún do
Anglie a Německa dováží. V přední Indii jsou dvě větší území opiová; jedno leží
na západě mezi řekami Narbadou a Chambalem
(přítokem do Gangy), prostírajíc se na západ až k Ahmadobadu
a k Barodě, na východ pak až ke Gvaliaru
a Sagaru; druhé území pak prostírá se po obou březích
Gangy od Luknova počínajíc až po Rhagapur
a zabírá celou tu širokou rovinu řeky až po vzdálená předhůří Himalajská na severu a Kaimurská
na jihu. Z těchto plantáží platí se ročních daní 6,000.000 zl.
indické vládě, a kromě toho ukládá se ještě hojně veřejných dávek obchodníkům a
továrníkům, kteří se zabývají úpravou surového opia pro žvýkání a kouření. V
Persii zabývají se výrobou opia hlavně v krajině Masanderské.
Také v Řecku a v jižní Francii vyrábí se nyní opium, jehož jakost v ničem
nezadá nejlepším druhům opia Smyrenejského; jen že se
ho dobývá množství poměrně malé.
V Číně bylo sice vždy bráněno, aby se opia dobývalo; ale přes to kvete toto
odvětví zemědělské hlavně v Manžusku, v poříčí Kiriuny a Hurky, pak v
provinciích Sečvanu a Jinanu,
tak že se tím již nyní asi polovice domácí spotřeby kryje.
Jak veliká jest celková výroba opia na celé zemi, dá se jenom odhadem stanoviti, poněvadž spolehlivé statistiky tu není. Indie
vyváží skoro 5000 tun v ceně 90 mill. zlatých téměř
výlučně do Číny a na malajské ostrovy; asijské Turecko vyváží ročně asi 500 tun
za 9,5 mill. zl. a Persie
asi 450 tun za 8 mill. zlatých. Vývoz ostatních zemí,
v nichž se opium vyrábí, jest nepatrný, a to hlavně proto, že se tam celou
výrobou sotva vlastní potřeba kryje; tak se děje na př. v Zadní Indii, kde se
nejméně 1500 tun opia produkuje, a přece ničeho se nevyváží.
Naproti tomu zjištěna jest v některých zemích velikost dovozu. Tak na př.
známe dovoz opia do Číny, kde se ho ovšem nejvíce spotřebuje. Tam rostl v tomto
století dovoz tímto rychlým postupem:
R. 1800 bylo dovezeno |
246 |
tun |
za |
4,5 |
mill. |
zl. |
|||
» |
1830 |
» |
» |
1021 |
» |
» |
18,5 |
» |
» |
» |
1860 |
» |
» |
3319 |
» |
» |
56,5 |
» |
» |
» |
1880 |
» |
» |
5859 |
» |
» |
105,5 |
» |
» |
» |
1893 |
» |
» |
5082 |
» |
» |
93,5 |
» |
» |
Že v posledních letech dovoz opia do Číny o něco poklesl, vysvětluje se
přirozeně vydatným vzrůstem domácí produkce, která se na úkor dovozu stále
zvětšuje a rychlejším krokem zrůstá než spotřeba. — V
Severní Americe zdvojnásobil se dovoz ve 20 posledních letech a jest nyní 200
tun; podobně přibývá dovozu do Evropy, zejména pak do Anglie.
Podle J.F.W. Johnstona můžeme páčiti
celkovou spotřebu opia v oněch zemích, odkud se děje vývoz, na polovici
produkce, v oněch pak, kam se opium dováží, na dvojnásobek dovozu; tak že by se
celková spotřeba na celé zemi dala asi na 18.000 tun odhadnouti.
Ježto pak výtěžek opia z 1 ha nejlepší plantáže jest nejvýše 50 kg, průměrem
však jenom 25 až 32 kg, můžeme snadno vyšetřiti, jaké
rozlohy k výrobě onoho množství opia jest zapotřebí. Bereme-li 30 kg průměrnou
žeň z 1 ha, musilo by býti 6000 km2 oseto
výlučně mákem, a to jest více než devátý díl výměry celého království Českého.
Opium, tak upravené, jak jsme právě byli popsali, nehodí se však ještě ani k
jídlu, tím méně pak ke kouření. Pojídání opia rozšířeno jest hlavně v krajinách
mohamedánských, tedy v Persii, Malé Asii, v Turecku, v Egyptě a z velké části
též v Indii; kouření opia má své sídlo hlavně v Číně. Pojídání opia jest mnohem
starší, kdežto kouření zavedeno bylo teprve na počátku 17. věku, když kouření
tabáku v Číně se rozšiřovalo (od r. 1620).
K jídlu připravuje se surové opium několikerým přečišťováním; ale také se k
němu hojně přiměšuje aromatických přísad. U lidí, kteří tělesně nepracují, jeví
se velmi často zhoubné účinky tohoto jedu; zejména jestliže se dávky jeho
stupňují nebo když se k opiu ještě přimisují jiné jedovaté látky. Tak na př.
Turci užívají z počátku jenom nepatrného množství 0,5 až 2 grránů
čili 0,036 - 0,145 g (3,6 - 14,5 centigramů); avšak dostupují k dávkám až 7 g a
více. Když pak i proti takovému množství jsou otupeni, přidávají k opiu něco
sublimátu. Že se za takových okolností záhy dostavují příznaky rozličných
chorob, není věru s podivením; lidé ti záhy hynou, nedosahujíce ani 40. roku
věku.
Mnohem složitější jest úprava opia pro kouření. Nejprve rozpouští se surové
opium ve vodě, čímž se odstraňují znečišťující přísady, dílem nahoře vzplývající (rostlinné částky), dílem ke dnu klesající
(nerostné předměty). Nečistoty ty činí až 20% celé váhy. Čistý roztok zavařuje
se, až se opium v podobě malých lístkův usazuje. Tyto
lístky rozpouštějí se podruhé v horké vodě; roztok ten vaří se po několik hodin
a filtruje se. Na filtru zbývá pak hmota voskovitá, hnětebná
a dosti libovonná. To jest čandu čili opium ke
kouření. Avšak ještě zbývá zdlouhavá práce, totiž pomalé kvasení
této látky, ve vodě po třetí rozpuštěné. Dříve vyžadoval tento děj 11 až 12
měsíců, za kterouž příčinou výrobce byl nucen, míti
veliké zásoby drahé této látky na skladě, aby mohl svým odběratelům nepřetržitě
hotový tovar dodávati. Ve francouzském Tonkinu, kde
jest opium vládním monopolem, činila zásoba opia ve kvasírnách 130 až 140 tun v
ceně 2000000 zl., které tu bez úroku ladem ležely. Po
mnohém úsilí a četných vědeckých pokusech podařilo se, zkrátiti
kvasnou dobu na jediný měsíc. Raulin (Rolén) zjistil nejprve, že kvasidlem v opiovém roztoku jest
nepatrná plíseň Aspergillus niger;
i podařilo se mu, vypěstovati tuto plíseň v
mikrobiologické laboratoři v Saigunu na čistých
kulturách. Po té Calmette (Kalmet)
udal pracovní postup, jímž zmíněné úspory bylo dosaženo. Od pěti let vyrábí se
tedy kuřlavé opium dle nového způsobu.
Znakem dobrého čandu jest jeho příjemné aroma a
klidný způsob hoření bez plamene a nadýmání.
Avšak takovýto dokonalý výrobek jest velmi drahý a též velmi vzácný.
Obyčejný čandu bývá mnohonásob znečištěn; přidává se
k němu zhoustlé šťávy ovocné, šťávy tamarindy a některých liliovitých rostlin (sakis), dále sádry a j. v. Ano
nejlacinější druhy nezhotovují se ani přímo z opia, nýbrž z nedokouřeného čandu, jenž v dýmkách zbývá a v opiových krčmách se bedlivě
sbírá, neboť se za 1 kg tohoto odpadu platí 48 až 60 zl.
Ke kouření opia užívá se zvláštních dýmek, našim tabákovým úplně
nepodobných. Troubel jest rovný, bez náhubku, a po straně opatřen jest
hlavičkou, jejíž dutina pojme jen kuličku zvící hrachu. Nejčastěji kouří se
kuličky, v nichž opium smíseno jest s prachem
tabákovým a betelovým. Taková kulička vloží se do dýmky a zapálí kahanem, načež
ji kuřák několik tahy vykouří a do spánku upadá, byla-li dávka dostatečná.
Účinky na kuřáka a pocity jeho jsou však velmi nestejny,
a to nejen podle osobní jeho povahy, nýbrž snad ještě více podle jakosti
užitého opia. Tím se také vysvětlují velmi různé zprávy, pocházející od osob, které
bud kouření samy zkusily nebo opiové krčmy v Číně navštívily a tamější kuřáky
pozorovaly.
Anglicky lékař dr. Madden sám učinil pokus s
kouřením opia v Cařihradě a popisuje své dojmy takto: »Počal jsem s 1 granem; ale za 1/2 hodiny nepocítil jsem ani nejmenšího
účinku. Vykouřil jsem tedy druhý gran; poněvadž jsem
však po další půlhodině ještě žádné změny na sobě nepozoroval, užil jsem po
třetí pilulky o 1/2 granu. Teprve po této dávce za
půl hodiny počal jsem pozorovati zvláštní rozčilení.
Byl to pocit neobyčejné blaženosti, jako kdyby se mé tělo i můj duch
rozšiřovaly a uvolňovaly. Prostoru kolem mně přibývalo, z každého předmětu
kolem sebe měl jsem radost a snil jsem s otevřenýma očima nadmíru příjemně.
Nemaje již plné; vlády nad svým jednáním pospíšil jsem z kavárny domů, ale při
každém kroku musil jsem se ovládati, abych své
radosti nevhodným způsobem nepolevil. Váhy svého těla jsem při chůzi necítil,
zdálo se mi, že se nad zemí vznáším a že mi žilami koluje tekutina, která mne
činí neobyčejně silným a zároveň lehkým. Doma ulehl jsem rychle. Celou noc měl
jsem nejrozkošnější sny. Ale ráno vzbudil jsem se nemocen, hlava jen třeštila,
obličej byl na smrt bledý, vůle byla úplně skleslá a tělo tak slábo, že jsem byl několik dní na lože upoután.«
Patrně pan doktor na poprvé přebral.
Opiové opilce z povolání popisuje týž pozorovatel takto :
»Pohled na ně byl hrůzný; někteří byli opiem již nadobro zpiti a vyráželi
nesouvislá slova, při čemž se jejich obličeje stále křečovitě stahovaly, oči se
jim leskly příšerně, a celé jejich vzezření bylo děsivé. Takovýto účinek
objevil se z pravidla po dvou hodinách a potrval 4-5
hodin. Dávky byly rozličné, od 2 granů do drachmy (=
3,2 g). Tělesná a mravní skleslost, která se však po této době dostavuje, jest
skutečně hrozná. Chuť mizí docela, každé vlákno v těle se chvěje, a pohled na
takového ubožáka budí soustrast i ošklivost. Mnozí sedí nehybně se shrbenou
šíjí, skroucenými prsty a znetvořenými údy; a přece nedovedli vzdorovati novému pokušení. Byli nešťastní a bídní až do té
doby, kdy se zase mohli obvyklému požitku oddati.
Jakmile se dostavoval opojný účinek opia, zapomenuta byla tělesná sešlost, a z
očí sršel oheň a život. Někteří mluvili zvučnými verši, jiní vzletnými obraty,
a chovali se jako boháči nebo vladaři tohoto světa, kteří zlatem a statky,
štěstím a krásou oplývají.«
Setkáme-li se tudíž na jedné straně s tisíciletým užíváním opia u četných
národů v přední a zadní Asii, jehož účinek nikterak nelze nazývati
zhoubným, nýbrž naopak při mírném a vhodném užití přímo blahodárným, a
pozorujeme-li zase na straně druhé hrůzné následky, které plynou zejména z
nemírného kouření téže látky, ptáme se přirozeně: Kterak lze vysvětliti rozličný tento zjev?
Již předem můžeme dojista tvrditi, že tu především
na váhu padá způsob a míra tohoto požitku. V té věci chová se opium asi podobně
jako líh. Avšak podrobnějším vyšetřováním lučebním poznány byly ještě další
příčiny nápadného tohoto zjevu. Jestiť opium hmotou
velice složitou, jak to při všech rostlinných šťávách nalézáme. Vždyť již Mulder před půl stoletím nalezl chemickým rozborem toto
složení opia: Ve stu částech nalezeno bylo
morfínu |
6,3 |
narkotinu |
7,7 |
kodeínu |
0,7 |
narceínu |
9,0 |
mekonínu |
0,6 |
kyseliny mekonové |
6,1 |
tuku |
2,2 |
kaučuku |
4,5 |
pryskyřice |
2,7 |
rozpustné gummy |
25,3 |
nerozpustné gummy |
1,7 |
rostlinného mazu (bílkovin) |
18,7 |
voda a ztráty činí |
14,5 |
Kromě těchto látek nalezena byla později ještě malá množství thebaínu, opianu, pseudomorfínu, porfyroxinu a papaverínu, vesměs to látek, Mulderovi
ještě neznámých. Všechny rostlinné zásady (alkaloidy) tuto uvedené sloučeny
jsou v opiu s kyselinou mekonovou množství jejich
jest pak velice měnivé a závisí na jakosti půdy, na ponebí a povětrnosti, na
odrůdě máku a na zralosti makovic při dobývání šťávy, jakož i podstatně na
způsobu zpracování samotného. Nejdůležitější a též nejúčinnější součástkou jest
morfín, dle jehož množství se také cena opia
stanovuje. Indické opium mívá ho 5-8%, perské z pravidla jenom 4-5, ale někdy
až 11%, francouzské dokonce 16-28%. Vedle morfínu
pokládají se za nejúčinnější ještě alkaloidy narkotin, narceín,
kodeín, thebaín a papaverin. Pokud se pak způsobu týče, jímž opia má býti požíváno, zjistili Moissan (Moasán), Gréhant (Greán) a Arnošt Martin, že dobré kuřlavé: opium čili čandu nesmí se spalovati vyšší
teplotou než 250° C. Pod touto teplotou spaluje se totiž opium s aromatickým dýmem
barvy jemně modravé a chuti příjemné. Účinek takovéhoto způsobu kouření nejevil
se pak býti škodlivým pro tělo poživatelovo. Jakmile
však spalovací teplota vystoupí přes 250°, vyvinuje se těžký, bílý dým, a chuť
stává se ostrou a dráždivou, nechť se kouřilo čandu
sebe lepšího druhu. Avšak při špatných druzích ani nelze náplň dýmky spalovati při nižší teplotě, než při 350°, a tu se ony
látky horkem rozkládají na prudké jedy, jakými jsou aceton, pyrrol a zásady
pyridinové i hydropyridinové. Účinkem těchto látek
vysvětlují se pak přirozeně zhoubné následky kuřby opiové, zvláště tehdy,
užívá-li se smíšenin opia se sadrou nebo laciného
opia, zhotoveného z odpadků. S tím souhlasí pak ovšem četná pozorování, konaná
na opiových opilcích v pověstných krčmách oněch přístavních měst, odkud nás
docházejí zprávy nejnepříznivější, jako ze Singapuru, Kantonu, Batavie a j. v.
Vedle těchto okolností však nelze ještě nevšimnouti
si dalšího zjevu, že opiové alkaloidy také velmi nestejně působí na rozličná
plemena lidská. Tak jest na př. zjištěno, že Evropané a Američané mnohem lépe
vzdorují účinkům těchto jedů, než barevní obyvatelé jižnějších krajin. Příčinu
tohoto úkazu hledají lékaři také v rozdílnosti potravy; neboť jest známo, že
jihoasijští národové živí se výlučné potravou rostlinnou, my pak alespoň po
veliké části potravou masitou. Snad v tom jsou ještě příčiny jiné; tak by se
alespoň zdálo podle pokusů, které s opiem konány byly na zvířatech. Pes a opice
na př. naprosto nepodléhají účinkům opia, jak Flandin
(Flandén) okázal, jenž jim během jediného měsíce dal užívati po 500 gránech (= 36,5
g), aniž bylo lze pozorovati nejmenšího účinku.
V lékařství užívá se opia velmi hojně, hlavně k utišení bolestí a k přivodění spánku. Podkožních nástřikův
opiové tinktury se však nověji velmi často zneužívá. Mírný a rozumný požitek
opia osvědčuje se však velmi blahodárně, zejména v krajinách zimničních a malariových.
Že však zejména dobré druhy opia jsou velmi drahé - vždyť se platí u
samotných výrobců surové opium 90 zlatými za 1 kg ! -, ohlédnuli se jeho
spotřebovatelé již dávno po vhodných náhražcích. A
známe jich již několik. Na Jamaice roste mučenka Muracuja
ocellata, jejíž části obsahují štávu
těchže vlastností, jako má opium. Zejména její květy
se suší a rozetírají, prášek ten pak přidává se do
vína a jiných líhových nápojů, které tím nabývají
mámivého účinku, jenž však lidskému ústrojí není škodliv.
Nejrozšířenější látkou podobné mámivosti jest známá bílá šťáva hlávkového
salátu (lociky). Nařízneme-li květnou lodyhu lociky (Lactuca
sativa), vytéká z rány bílé mléko, které ztuhne na
hustý hnědý maz. Zápach jeho jest silně mámivý, chuť ostrá, s trvalou hořkou
příchutí. Tato surová látka zove se laktukarium; asi polovinou rozpouští se ve vodě, a právě
tyto rozpustné látky mají účinek opia, způsobujíce hlavně spaní. Asi 25 %
rozpustné hmoty připadá na laktucin, zvláštní to
alkaloid lociky. Snadno můžeme sami na sobě pozorovati
utišující účinek těchto látek, kdykoli větší množství hlávkového salátu pojíme.
Je to dávná zkušenost, že se po něm dobře spí. Nevědouce stáváme se takto
častými uživateli mámivé látky, kteráž opiu ve mnohém nezadá, aniž bychom
nejmenší škody na svém tělesném a duševním zdraví postřehnouti
mohli.
Jsouť i blahodárné jedy, i zhoubné léky! Výhody,
které si z nich připravujeme, jsou především závislé na našem vlastním jich
užívání, - vhodném a včasném.
citace z:
Z ŘÍŠE VĚDY A PRÁCE
VOLNÉ ROZHLEDY
NA POLI PRŮMYSLU, OBCHODU A ŘEMESEL
VYDÁVÁ
Dr. VILÉM KURZ
C. K. PROFESOR
IV. ROČNÍK
V PRAZE 1896