Etanol vzniká kvašením
cukru, koncentrovanější nad 15% nutno vyrobit destilací. Je stálou součástí
látkové přeměny u člověka. Člověk, který nikdy nepožil alkohol, má hladinu
etanolu v krvi 0,003 g/kg. V mnoha nápojích jsou ovšem st opy alkoholu.
Lidstvo velmi záhy
poznalo účinky alkoholu a pije jej od nepaměti. Že poznalo víno, není ku
podivu; ku podivu je, že se naučilo vařit pivo, které se pilo již např. v
starém Egyptě. Alkohol měl i svého boha, boha vína. U Řeků jím byl Dionýsos, u
Římanů Bakchus.
Konfucius, Buddha a
Mohamed zakazovali alkohol.
Nejen mravoučnými
zkazkami, ale i přísnými nařízeními se bojovalo proti alkoholu.
Čínský císař Vu Vong
vydal v r. 1220 př. n. l. nařízení, aby všechny osoby přistižené při pitce byly
trestány smrtí.
Drakón v Athénách dával
opilé zabíjet. Solón je zprvu pokutoval, pak popravoval.
Nastává
příjemný pocit uvolnění, vše se zdá růžové, nadějné. Starosti mizí. V menšině
případů nastává pravý opak, zasmušení, lítost a pláč. Opilý se rád poslouchá,
chlubí, sám sobě se zdá být duchaplný, a skutečně z počátku je žertovný, baví
společnost.
Sympatie
stoupají. Někdy by opilý objímal celý svět, rád se kamarádí, platí za druhé.
Povolí
vnitřní napětí, ostych a bázeň. “Rozváže se” jazyk nejen mateřský, ale i cizí.
Zábrany mizí,
takže padá přetvářka a respektování mravních i právních příkazů. Prozrazují se
tajemství vlastní, cizí i státní. Vlastní schopnosti se přeceňují. Je to stav
příjemný, pro někoho je to ráj, proto tak často vyhledávaný, mnohými omlouvaný,
ostatními právem jako deformace osobnosti zatracovaný.
Nálada je
vratká a snadno se mění, též postoje, sympatie a antipatie; chvástavost,
beztaktnost vede ke konfliktu, agresi, rvačce. Opilý se stává dravým, sexuálně
agresivním i incestózním.
Těžká opilost
končí bezvědomím a bývá amnézie.
Lehká opilost
má sklon k sentimentalitě, ostatní lidé ji označují jako “povznesenou náladu”.
U opilého je
málo příznivá půda pro “nadpřirozené věci”, nebojí se ani strašidel, ani
reprezentanta Policie.
Různí lidé mají
různou toleranci alkoholu; někdo se opije po 0,1 l vína, někdo nejeví podstatné
psychické úchylky ani po 0,4 l koncentrovaného nápoje. U pijáků tolerance zprvu
stoupá, pak opět léty klesá.
Patická
opilost je zvláštní opilost; je to mrákotný stav krytý amnézií. Je velmi
nebezpečná. Člověk stižený patickou opilostí je jako automat, může být jako
běsnící golem.
Resorpce
alkoholu do organismu probíhá prostou difúzí. Resorpce alkoholu začíná již v
ústech. Množství alkoholu, vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní
eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu krvi nedoje, i když člověk
podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se
vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, celých 80% vypitého alkoholu
se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva.
Rychlost
resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na difúzním spádu a
na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž se může resorbovat. Resorpce
začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Probíhá v podstatě
exponenciálně. Zpočátku je pomalejší, přechodem alkoholu do dvanáctníku a
tenkého střeva se zrychluje při vrcholu resorpční křivky se opět zpomaluje pro
snížení difúzního napětí. V okamžiku, kdy dosáhne křivka hladiny alkoholu v
krvi vrcholu, není ještě resorpce alkoholu ze zažívacího traktu do krve
ukončena, a to ani při jednorázovém pití. V této době, kdy je ještě koncentrace
alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než koncentrace alkoholu v krvi, resorpce
alkoholu do k rve stále pokračuje. Vrchol křivky jen ukazuje, že došlo k
rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné straně, a
jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminací na straně druhé.
Alkohol
se vylučuje z organismu z 90 až 95% oxidací v procesu látkové přeměny, 5 až 10%
se vylučuje v nezměněné formě: dechem asi ze 4 až 7%, močí v 1 až 3%.
Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné.
Oxidace
alkoholu probíhá asi z 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím
alkoholdehydrogenázy se alkohol mění na acetaldehyd, který je dále
metabolizován na kyselinu octovou a acetylkoenzym A. Acetylkoenzym A je pak
měněn cestou Krebsova cyklu na oxid uhličitý a vodu. V menší míře, asi 10% ale
až i 40% se alkohol oxiduje systémem kataláz, převážně ve svalech. Množství
takto metabolizovaného alkoholu je přímo závislé na výši hladiny alkoholu v
krvi i na pohotovosti, “trénovanosti” systému kataláz. Oxidace alkoholu touto
cestou dovoluje vysvětlit vysokou toleranci některých osob k alkoholu, jak se
mnohdy pozoruje u lidí navyklých pití.
Vylučování
alkoholu v nezměněné formě, převážně dechem a močí není konstantní. Je závislé
na hladině alkoholu v krvi.
Eliminace
(celková) alkoholu není konstantní a kolísá v určitých mezích.
Alkohol
a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a
játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám.
Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních
aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné
neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové
opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti
těchto systémů. Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900
litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní
lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou
uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem žízně. Alkohol při
chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím.
Závislosti
propadá 7-10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského
prostředí. Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní
alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech
může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti
vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a
acetaldehydu v krvi.
Při stanovení
hladiny alkoholu v krvi je třeba rozlišovat pro jaké účely se toto stanovení
provádí. Zcela jiné nároky na zjištění alkoholu v organismu jsou v různých
profesích. V mnohých případech je rozhodující jednoduchost a rychlost zjištění
alkoholu v organismu, byť je toto provedeno n a úkor přesnosti – kontroly na
silnici, pracovištích a pro diagnostické účely v medicíně. Zcela opačné
požadavky, kde vystupuje především přesnost a jednoznačnost stanovení hladiny,
jsou v důkazních řízeních majících za následek postih vyšetřované osoby (pokuta,
trestní řízení, rozvázání pracovního poměru, náhrady škod, plnění pojistek a
soudní řízení všeho druhu).
V první řadě
zpravidla nastupuje metoda vyhledávací – detekční trubičky či dechové
analyzátory . Dechový analyzátor většinou
ukazuje na displeji hladinu alkoholu v krvi na dvě desetinná místa, ale nutno
mít na paměti, že vypovídací schopnosti těchto přístrojů nejsou o nic lepší jak
u detekčních trubiček.
Vyjímkou v
tomto ohledu (snad jedinou) je pouze analyzátor Dräger
7110 MK III .
Přesnost
vyhledávacích metod je dána i tím, že u isolovaného měření se nelze (jak
vyplývá z teorie měření) vyjádřit jak ke správnosti, tak k přesnosti měření.
V současné
době se považuje za objektivní stanovení alkoholu v krvi: stanovení pomocí
plynové chromatografie, s následnou kontrolou metodou založenou na jiném
principu (Widmarkova metoda), ve specializovaných laboratořích na tuto
problematiku. Výsledná hodnota je průměr z více stanovení.
Výpočty
hladin alkoholu v krvi
Výpočty a
různé přepočty hladin alkoholu v krvi se provádí především pro potřeby
důkazního řízení. Cílem je zjistit hladinu (stupeň ovlivnění) v době páchání
stíhaného činu, případně pravdivost výpovědi – obvykle v případě požití
alkoholu až po spáchání stíhaného činu.
Za základ
výpočtu hladin alkoholu v krvi je možno použít pouze spolehlivě zjištěnou
hladinu alkoholu v krvi.
Výpočty
hladin alkoholu v krvi se provádí dle zjednodušeného modelu, jež se snaží
eliminovat různé anomálie a tak výpočty jsou vedeny zpravidla tak, aby
vyšetřovnou osobou co nejvíce zvýhodňovaly.
Pokles
hladiny alkoholu v krvi za jednu hodinu se označuj e jako faktor ß (beta) za
hodinu.
U zdravého
člověka se pohybuje v rozmezí 0,12 až 0,20 g.kg -1 , při hladinách
alkoholu v krvi nad 2 g.kg -1 dosahuje hodnot až 0,24 g.kg -1 .
Fyzická námaha nemá na zvýšení eliminace podstatný vliv. Rychlost eliminace
rovněž podstatnou měrou neovlivňují farmaka, kofein či jiné “zázračné pilulky”.
Zpětný
výpočet hladiny se provede připočtením eliminovaného alkoholu z těla za dotyčný
časový úsek.
Výpočet je
proveditelný do 15 hodin, ale již od 10 hodin je lépe k výsledku přistupovat
víceméně jako k orientačnímu.
Při výpočtu
hladiny alkoholu vzniklé požitím alkoholických nápojů se vychází ze vzorce:
c - koncentrace
alkoholu v krvi[g.kg -1 ]
a - požitý
alkohol [g]
ß -
eliminační faktor [g.kg -1 .hod -1 ]
p - hmotnost
[kg]
r - redukční
faktor pro muže 0,7 pro ženu 0,6
D t - časový
rozdíl [hod.]
množství
požitého alkoholu se snižuje v závislosti na druhu a množství požitého
alkoholu, minimálně však o 10%.
Redukční
faktor lze pro osoby asthenického typu (hubeňour) zvýšit o 10%, zatímco u
piknického typu (tlouštík) až o 10% snížit. Uvedené hranice nejsou mezní.
Vzájemnou
kombinací a úpravami výše uvedených vzorců lze provést většinu výpočtů ve fázi
postresorpční.
Dalším velkým
problém je obsah etanolu v jednotlivých alkoholických nápojích, naštěstí je
téměř na všech alkoholických nápojích uveden obsah alkoholu v objemových
procentech. Stačí tedy si tento údaj přečíst na etiketě – pokud ovšem nápoj
seženeme. Takto je tře b a postupovat i v případě piva, neboť v posledních
letech technologie výroby piva doznala podstatných změn! Převážně tedy co se
týká obsahu alkoholu a stupňovitosti.
Ve fázi
resorpční je v některých případech (jednorázové požití alkoholu, či ve velmi
krátkém časovém úseku) možno provést výpočet hladiny alkoholu lineární
interpolací mezi začátkem požívání alkoholu a vrcholem resorpční křivky.
V grafech je
znázorněno kdy je možno požít lineární interpolace a kdy ne. Opět nutno
postupovat tak, aby vyšetřovaná osoba nebyla poškozena.
V případě
nevhodnosti lineární interpolace je výpočet možný dle jiného algoritmu, ale
tento problém vydá téměř na samostatnou publikaci.
K alkoholu
v moči :
Ledviny alkohol nekoncentrují a neexistuje zda žádný práh vylučování.
Koncentrace alkoholu v moči z ledvinových pánviček odpovídá, po přepočtu na
poměr vody a sušiny, koncentraci alkoholu v krvi. Ve fázi resorpce alkoholu do
krve, tedy v době vzestupu křivky hladiny alkoholu v krvi, je hladina alkoholu
v krvi vyšší než hladina alkoholu v moči. Teprve po dosažení difusní rovnováhy
dojde k vyrovnání. Vrchol křivky hladiny alkoholu v moči se tak zpozdí za
vrcholem křivky hladiny alkoholu v krvi o 10 až 30 minut.
Přepočet
hladiny alkoholu v moči na hladinu alkoholu v krvi lze provést, se stanovením
minimální hladiny alkoholu v krvi, vzorcem dle Fronentjese a Verburgta.
Závisí především
na:
Hladiny
alkoholu v krvi pod 0,2 g.kg -1 považujeme za fyziologické.
Horní mez je
silně individuální; již hladina alkoholu v krvi nad 3 g.kg -1 pro
někoho může být smrtelná, ale není vyjímkou řidič vozidla, zpravidla
nabouraného, s hladinou okolo 5 g.kg -1 .
Řízení
vozidel po požití alkoholu je nebezpečné téměř při jakékoliv hladině alkoholu v
krvi, nehledě na to, že naše zákony toto nepovolují. Často i velmi nízké
hladiny alkoholu v krvi řidiče (do 0,5 g.kg -1 ) mají vliv na
schopnosti rychlé reakce či sledování okolí. Trestní postih je zpravidla při
hladinách nad 1 g.kg -1 , při nižších hladinách je postih v
přestupkovém řízení. (Trestní postih provádí soudy, přestupkové řízení Okresní
úřad.) O soudním projednávání věci rozhoduje státní zástupce.
Odlišný
přístup k řidičům havarovaných vozidel mají pojišťovny , jimž pro snížení , či
odmítnutí plnění pojistné události postačuje průkaz návykové látky v
organismu!!!
K základnímu
nastínění problematiky alkoholu v krvi toto považuji za dostatečné. více
© Ing. Jaroslav Zikmund , Oleška 1999, 2001